níže
sobota, 21 září 2013 09:14

Můj první půlmaratón

Lenka Holušová běžela svůj první půlmaratón v Olomoucí.

MŮJ PRVNÍ PŮLMARATON – OLOMOUC 2013
Můj první a rozhodně ne poslední půlmaratón v Olomouci byl splněným snem, touhou zkusit si nemožné.
Co bylo před tím, než jsem se postavila na start?
Na začátku bylo slovo. Především slova a věty ve vyprávění kamarádky, respektive kolegyně z práce, která už měla zkušenost s půlmaratónem za sebou, a mi se líbilo, jak o tom s nadšením a úsměvem na tváři mluvila. Touha a odhodlání, pak už jen trénink, trénink, dřina, pot, ale taky pocit úspěchu, vítězství a spousta euforie z dobře odvedené práce, spousta smysluplně stráveného času.
Běhání není jen o výkonu a fyzické námaze. Je to o spolupráci těla a mysli. Z řecké filozofie bych si vypůjčila pojem kalokagathia, tedy tělesná a duševní harmonie.
Intenzivní trénink trval zhruba tři čtvrtě roku, od počáteční myšlenky až po doběhnutí do cíle. Běhám intenzivně 9 let pro radost, trasy do 10 km, pak jsem postupně začala přidávat, a když jsem se oficiálně zaregistrovala ke svému prvnímu půlmaratonu, tak jsem začala navyšovat a přidávat kilometry. Dvakrát do měsíce jsem běhala 15 km, pak přibylo jednou měsíčně na nečisto 21 km. Týden před půlmaratónem jsem ob den zaběhla 10 km, a pak už na rozběhnutí okolo 7 km, tak abych zbytečně nepřepískla trénink před velkým dnem. Vyplatilo se. Jelikož jsem zaběhla svůj osobní čas, a to 2 hodiny a 10 minut. Při tréninku se čas pohyboval okolo 2 hodin a 30 minut.
Nejen obuv, oblečení a další věci, které jsou pro běžce samozřejmostí, jsou kroky k úspěchu, ale také kromě fyzické kondice, práce s myšlenkami, nedovolit, aby se objevil strach, nervozita a představa dlouhé trati. Pro mě bylo důležité si představit cíl a pocit úspěchu a spokojenosti, který se dostaví.
Můj velký den, kdy jsem si splnila svůj sen, nastal 22. června 2013, v 19 hodin. Zúčastnilo se nás před 3000 běžců a z toho asi tisícovka žen. Umístila jsem se mezi ženami na 195. místě, celkově zhruba mezi prvními 1900 závodníky. Před startovním výstřelem jsem měla trochu trému z hromadného startu, byla jsem zvyklá trénovat sama, ale zvládlo se to. Důležité je nepřepálit start, tak ať Vám vystačí dech na zbylých 20 km J. Pak přišel samotný běh. V průběhu trati byly občerstvovací stanice s vodou, rychlými zdroji energie, cukry v podobě ovoce, kostech cukru a ve vedru nezbytné sprchy, kterými se dalo proběhnout. Běželi s námi profesionální běžci, u nichž se výsledný čas pohybuje okolo hodiny, byl to neskutečný pocit, běžet, sice jen chvíli, ale běžet, s těmito profíky. Už od začátku jsem čekala, kdy se dostaví klasická tréninková „krizovka“ na 15 km, ale atmosféra a úžasný pocit ze závodu, přispěl k tomu, že se nedostavila a byla jsem nabitá takovou energií, která, jak už jsem se zmiňovala, přinesla výsledný čas 2 hodiny a 10 minut. Na konci po doběhnutí si už užíváte poplácávání a masírujete nohy, které si to za odměnu zaslouží. V pohybu a běhání především je síla a krása, kterou je třeba podporovat a rozvíjet. Proto nebojte se a zkuste to. Kdo nezkusí, nepochopí a neporozumí. Přece všichni jsme vítězi už na začátku, jde o to užít si to, jít do toho na plno s radostí. Tady čas nerozhoduje, vteřiny ani minuty nejsou podstatné, je podstatné to, že jste se zúčastnili.

Lenka Holušová